Pozvánka na zimní lezeckou akci a venkovní párty na Pernštejně.

Přijeďte si zatnout drápky maček, nebo jen tak kouknout a popařit!

 

 

 

 

Nejzajímavější je vždycky vyprávění o tom, jak někdo něco nevylezl, takže dneska to bude taky o tom!

Larkya Peak (co vlastně ani není Larkya Peak) odolal, ale až tak jsme se neflákali, takže o čem psát je. V prvním kole teda jenom krátkou story s pár fotkama, pozdějc to třeba vezmu podrobně.

 

 

 

Tuhle 6362m vysokou zeď vyfotil Radek před lety někde během cesty na Manaslu a oba nás tahle stěna chytla. Lezení, co na standartní šlapání ve sněhu nevypadá bude možná tvrdší oříšek, než si z fotky umíme představit. Proč zrovna tahle neznámá, pro někoho nízká a vpodstatě bezvýznamná věc?

Protože je těžká, je krásná a je tam!

 

 

 

Podzim je celkově takový děravý období, ani léto ani zima, začínaj bejt díry v mrakách a počasí letním a na zimu to ještě nevypadá. Všechny ty poslední slanění dělaj díru v plánech, co se ještě vyleze a čeká se na poslední zbytky slunka, než ve čtyři zase zapadne. Je to prostě divný děravý období, kočkopes, létozima a nikdo neví co s tím.