Nejzajímavější je vždycky vyprávění o tom, jak někdo něco nevylezl, takže dneska to bude taky o tom!

Larkya Peak (co vlastně ani není Larkya Peak) odolal, ale až tak jsme se neflákali, takže o čem psát je. V prvním kole teda jenom krátkou story s pár fotkama, pozdějc to třeba vezmu podrobně.

Tuhle 6362m vysokou zeď vyfotil Radek před lety někde během cesty na Manaslu a oba nás tahle stěna chytla. Lezení, co na standartní šlapání ve sněhu nevypadá bude možná tvrdší oříšek, než si z fotky umíme představit. Proč zrovna tahle neznámá, pro někoho nízká a vpodstatě bezvýznamná věc?

Protože je těžká, je krásná a je tam!

Podzim je celkově takový děravý období, ani léto ani zima, začínaj bejt díry v mrakách a počasí letním a na zimu to ještě nevypadá. Všechny ty poslední slanění dělaj díru v plánech, co se ještě vyleze a čeká se na poslední zbytky slunka, než ve čtyři zase zapadne. Je to prostě divný děravý období, kočkopes, létozima a nikdo neví co s tím.

Měsíc do Vánoc, ideální čas na shánění dárků, takže přichází pan Vajíčko a chvika pro reklamu. Panoramatické fotky jsem během výletů po světě nafotil, pak se je naučil zpracovat a poskládat dohromady a nakonec u odborníků i vytisknout. Takže jestli nemáte tip na dárek, nebo jak potěšit svoje oko během dlouhých zimních večerů, mrkněte na to.