Zpráva z děravýho podzimu
Pavel Jonák / 08.12.2010 / Kategorie: Ostatní
Podzim je celkově takový děravý období, ani léto ani zima, začínaj bejt díry v mrakách a počasí letním a na zimu to ještě nevypadá. Všechny ty poslední slanění dělaj díru v plánech, co se ještě vyleze a čeká se na poslední zbytky slunka, než ve čtyři zase zapadne. Je to prostě divný děravý období, kočkopes, létozima a nikdo neví co s tím.
K čemu je ale podzim dobrej, je průzkum novejch oblastí, protože kdo by obětoval dlouhý dni v létě na prolízání houštin a čištění mechů, tohle je jasně podzimní parketa. Přeháňky nenaštvou tak jak v létě na písku a výkony se konají spíš v počtu nachozených čtverečních kilometrů, než při lezení.
Oblast tajná první – bouldrová
Jak říkám – dva podzimy motání se po neznámých lesích nese konečně ovoce a potvrzuje se to, co se tušilo. Bouldry tady jsou a ne jen tak ledajakej šit, potenciál oblasti je zjevnej a divím se, že domácí zaspali.
Vzhledem k tomu, že se přes úvodní lamentace letošní podzim hodně povedl, stihlo se něco nejen vyčistit, ale taky vylízt. Můj nejhezčí projektík někde kolem 7B zatím nepadl, takže momentálně ňamky do 7Aček, ale už teď betelný kósky, jak praví Brňan.
Matroš je žula plná krystalků ne nepodobná Petrohradu, takže kůže si celkem pobrekne, ale stojí to za to. Z Brna je to zhruba jako do Krasu, ale tam to néni.
Protože nechceme jen čistit, ale taky si vyzobat v oblasti hrozinky, polohu zatím neprozradím, ale taky na to dojde. Už se těším na jaro.
A protože nejenom jaro se zeptá, co si dělal v zimě, ale taky naopak, druhá oblástka je z jinýho soudku.
Tajná oblast číslo 2 – drajtůlová
Tenhle terén mám v merku už dlouho, ale tady to není jen o čištění, tady je potřeba taky zapracovat s vrtačkou. Původní plán byl odjistit jen nejzajímavější převislou část, ale nakonec to dopadlo trošku jinak, takže skála spolkla nějakých 60 nejtů.
Kdybych dopředu věděl, kolik to tady sežere času, asi bych se do toho tak nehnal, ale na výsledku je to doufám znát.
Potenciál letního lezení je tak do devítky, možná nějakej bouldr těžší, ale hlavní síla spočívá v možnosti zimního drytoolingu.
Skála nemá nějakou lezeckou historii (ikdyž pár starých skob jsme našli) a neblokujou ji ani ochranáři, jak je to u nás zvykem, a materiál drajtůlu nahrává.
Převislá rulá plná trhlin na zbraně a betonovej materiál dává možnosti zatím na M8-9 a to ty těžší projekty zatím čekají.
Vzhledem k tomu, že je to vlastně na Vysočině to taky jako Vysočina vypadá, skála je parádní.
Vzdálenost z brna je kolem 50km, a platí to co u předchozího, nejdřív si dolezeme, pak odtajníme.
Počasí nahrálo otvírací párty, takže dávám k dobru pár fotek z večírku, komentář je asi zbytečnej.
A v závěru kvíz pro náročného čtenáře – která fotka mezi ostatní nepatří?
Fotky: Johny, Elsa a počestní pocestní.
