Tormauer - ledy
Pavel Jonák / 23.02.2010 / Kategorie: Hory
Protože zima není jen k tomu, aby se člověk dusil maglajzem na bouldrovce, vyrážíme do Rakouska na ledy. Není nad pocit, kdy po ráně cepínem prdne v rampouchu a prasklina se rozjede do stran. Do takových stavů se člověk většinou dostane jen na písku, někde hodně vysoko nad kruhem. Na ledech se bojíme často a bojíme se rádi.
Tormauery v Rakousku jsou asi 250 kiláků od Brna, to je proti štrece do Maltatalu jasná výhoda pro tenhle náš skoro domácí terén. Soutěska proti proudu řeky u vesnice Erlaufboden v zimě zamrzá na koncentrát ledu všech možných tvarů a obtížností. Od položených potoků, kde se učí nováčci, až po visící několikatunové nesmysly odolávající gravitaci. Sezóna tady začíná díky rakouským nimrodům až po novým roce, ale když se sezóna zadaří, tak to do začátku března stojí za to. Navíc to není žádná instantní oblástka u silnice na parkovišti, soutěsku by nám u nás asi okamžitě zavřeli ochranáři, jak je krásná. Visí tady kromě nedolezených mixových projektů ledy v klasifikaci WI 6, takže se tady vyblázní i bouchači se sklony k sebepoškozování.
Hlavní sektor s největší koncentrací rampouchů a záclon asi půl hodiny od auta se jmenuje Blue box a je tady výběr kolem deseti směrů od WI4 až po smrkance na skále za WI6, zhruba do pěti délek lezení. Tady je většinou vzhledem ke koncentraci cest taky o víkendu nejvíc lidí, ale to neznamená, že se nevyplatí jít dál.
Takhle nějak vypadá pravá část v průvodci.
Vzhledem k dobrým podmínkám vlevo se pouštíme do Blauer Montag - WI5- (E2-3), 110 metrů na tři délky. Prostřední přes parádní dvacetimetrovou kolmou svíčku.
Naši chlapíci prchají odvedle z Blaustich, kde začínají lítat kameny a dávají si Montag hned po nás.
Dolfa mlátí do ledu až lítaj jiskry.
Na poslední délce je vidět, že led je fakt jenom zmrzlá voda. V dnešním počasí okolo nuly musí člověk rychlej, aby mu rampouchy neodtekly pod nohama.
Vedle brousí Radek s Láďou Deep Blue WI4 (E2) - asi největší klasiku Blue Boxu. Ještě dál vpravo visí dneska nelezitelné krapasy Blauer Angel WI6 (E3) + několik variant a úplně vpravo parádní Blue Steel WI5- (E2+) - kaskády s hodně strmou svíčkou dole. Tam jsem málem zešedivěl před rokem, kdy mi po ráně cepínem sloup napříč odpraskl.
Chystáme se dál do soutěsky na Silmaril WI 5/5+ (E2) na sluneční straně potoka, ale po pár metrech sprchování v tom, co z něj zbylo pytlíme a jdeme dál za klukama na ClarismaWI 4 (E 2+). Tenhle vodopád na dvě délky je jistota, která jen tak nespadne.
Cestou zpátky k autu stíháme ještě Ubungsbereich WI5/5+. Krátká ale vypečená lahůdka přes horní lehce převislou svíčku je na prvním konci trochu o nervy.
V případě, že by rampouch spadl zrovna když je k němu člověk přišroubovanej, by asi nastal problém. Hlavně pro funebráky, měli by to sem dost daleko 
Další den ještě chvíli děláme, že vlastně netaje, ale po pár dobře mířených granátech shora mažeme dolů. Dostat přímou trefu náklaďákem ledu ani jeden netoužíme.
A ještě pár fotek z před dvou let, kdy to tady nateklo hóóódně dobře.
Deep Blue WI4+ (E2)
Zleva: Blausiegel WI5-(E2+), Deep Blue WI4+(E2) a úplně vpravo záclony Blauer Angel WI6(E3).
Další informace a fórum o podmínkách se dá najít na:
http://www.bergsteigen.at/de/kst.aspx?ID=4
