Jak jsme kovali Erectissimu
Pavel Jonák / 14.12.2009 / Kategorie: Hory
Protože z našeho letního výjezdu na Tre Cime jsme zatím nepustili moc informací ani fotek, zimní počasí a nový stránky dávají možnost poopravit si reputaci co se týče chlubení se. Jinak by to mohlo vypadat, že to třeba neumíme. Pro úplnost dodávám, že Erectissima není kobyla, který jsme se snažili dostat podkovu na kopyto, ale cesta, kterou se nám podařilo udělat na Cimu Grande.
Je to trochu blbost, snažit se napsat něco o tom, co se dělo před půl rokem na Cimách , když si po té době stejně už vzpomínám jen na to, co bylo pro mě největší překvapení - Stoupa umí dělat palačinky!..Výlet vlastně trochu spunktoval taky Stoupa, tráví tradičně kus léta pod Cimama a už v zimě jsme se bavili o tom , že by se tam dalo něco udělat. My ostatní – tj. Šatavis, Ricardo a já – vzhledem k tomu, že nás nehýčká ve své náruči státní školství a musíme víc času trávit v práci, přijíždíme na deset dní , kdy už na nás Stoupa netrpělivě čeká. Nedá se říct, že by se předím nějak flákal – zkoušel s Martinem Stráníkem Bellavistu a podle toho, co říkal, si tam docela slušně zalezli a zalítali.
Když se potom už ve čtyřce na konci července stěhujeme s několika desítkama kil materiálu na louku co nejblíž severní zdi, máme jako tip jen jednu fotku z průvodce s nakreslenou zelenou čárou, kde by to jakože mělo jít. První taktická návštěva pod stěnou a původní plány jdou rázem do kytek.Hodně převislá část někde mezi Superdirettissimou a Španělskou cestou budí respekt, ale zároveň přitahuje oči jako magnet. „Kurnik, jaktože tam nic néni?!“ „Asi zatím nikdo nebyl tak blbej, aby do toho lezl...“ Převisy se lámou blíž ke kolmici až někde po třista metrech a o nějak pevným materiálu se tady taky mluvit nedá, ale směr by to byl famózní. Vzhledem k tomu, že jsme tady na devět dní ve čtyřech a v plný polní, není co řešit, asi půjdem do toho. Padají sice vtipy typu „..když pytel, tak pořádnej..“, ale nikdo pořádně nevíme, jestli to taky tak neskončí. Taktika je jasná – dvě dvojky se budou střídat ve stěně při hledání směru a vracet se po fixech, pokud to půjde, druhá dvojka bude ladit volně přelezené ale háknuté délky. Po pár dnech ve stěně se ujasňuje, že druhá dvojka toho další den po lezení ve stěně moc volně nepoladí, protože má dost práce s tím se dostat do provozního stavu aspoň na další den.
Začínáme – 1. délka
Další den už Stoupa s Ricardem vyráží načnout první část. Optimisticky jim při odchodu s Vaškem přejeme aspoň 100metrů, ale když se dostaneme později na dohled, máme jasno v tom, že to žádnej cval stěnou nebude... Denní směna končí po šedesáti metrech a při hledání cesty převisem se moc času uspořit nedá. Volná pasáž na začátku se postupně zvrhává v hákování a to není nejrychlejší způsob na nabírání metrů ve stěně.
Střídáme – 2. délka
Žumarujeme už teď 5 metrů od skály na první štand a pak vyrážím já. Nastupuju stylem banzai – beru si jen dvě velikosti háčku na sednutí a šňůru od vrtačky. Buďto to vyjde, nebo se snesu nastoupanou výšku zase pod štand. V tomhle duchu narychlo vystřelím prvních 15metrů přes tři borháky, ale další metry v převisu mě znova dostávají do reality – jakmile se jednou stoupne do žebříku, nebo sedne do skoby, je konec s volným lezením a rychlostí.
Hroutím dalších 20 metrů něco volně, něco po tom co založím a na závěr pouštím Vaška do posledního převisu před namyšleným štandem, protože jinak bych se v lezečkách už asi po.... Šatavis dorazí dach, navrtá štand a den je v tahu. Dolů nejedeme úplně čerství.
Počasí nic moc – 3-4. délka
Do práce jde zase Ricardo se Stoupou a my se můžeme válet. Teorie říká, že bysme měli jít zkoušet spodní dýlku volně, ale stíháme jen jít dobít baterku na chatu a nic moc dál se nekoná.
Když pak sleduju dalekohledem kluky ve stěně a rychlost postupu , napadá mě věta – ještě čtvrtku a budem v půlce. Tahle myšlenka zůstává aktuální i pro další dny.
Kamenolom – 5. délka
Až sem se nám podařilo dolízt celkem pevným materiálem, když nepočítám pár volných bloků a věžiček, co se proletěly do údolí. To co teď čeká na Vencu je trochu jinej šálek kafe. Z police na štandu přes dva nýty do kouta, třicet metrů sraček a výlez doleva na věžičku na další štand.
Šatavis nadává a nade mnou probíhá slušná těžba materiálu. Jsem schovanej na štandu pod bříškem a šutry mě naštěstí míjej dva metry za zády. Koukám abych byl schovanej a foťák radši ani nevyndávám.
Dach – 6. délka
Koukám nad sebe a není mi jasný, kudy se vlastně vydat. Ještě jedna police deset metrů nad náma a potom hodně převislá zeď co nejde obejít zleva ani zprava. Po srandovním dolezu na polici plnou sutě chvíli koukám co s tím, ale je mi jasný, že o volný lezení tady moc nepůjde. Přezouvám se do trekovek a chystám věci na nadcházející směnu. Patnáct metrů převisu řeším vrtačkou a mikrohmoždinkama do betonu, nicméně ve večerním slunku, co sem už znova vykouklo přes hranu se dostávám do koutku nad převis. Do hlavy se mi vrací Šatavisova myšlenka, že bigwalové lezení jsou vlastně upgradované výškové práce.
Kolmáč na dohled 7-8. délka
Stoupa s Ricardem zabírají. Stěna už se trošku víc blíží ke kolmici a dávají dohromady přes dva štandy tak 80 metrů. Matroš parádní, na místní stupnici pevnosti barva žlutá. Vysvětlivky:černá nebo šedá skála – absolutní beton, většinou v položeným, nebo tam kde občas teče voda. Nic volnýho se nekoná, krásná zkrasovatělá skála. Žlutá nebo oranžová – pevnej materiál, kde se většinou nic neláme, nicméně klasická struktura poskládanejch kostek. Barva bílá – absolutní sračky, ikdyž na pohled krásná skála, nic nedrží, poskládaná drť.
Koncovka 9-10. délka
Z posledního štandu doprava pod strůpkem a pak přes něj do kolmáče v šedivý skále. Dávám dva bolty přes převis a dál už mastím po vlastním jištění až na poličku v položený skále. Krásný vychutnávací 6céčko v beton skále. Po tom co máme za sebou, skoro nezvyk. Dělám štand a vysílám Šatavise s tím, že už je to pochod, ale dává ještě jeden nejt, než mi zmizí za břichem směrem k policím pod komíny. Za chvíli už slyším, že je na štandu Superdiretissimy, která přilízá zprava. Máme radost, Vincente!
Zbývá nám sobota na posbírání materiálu ze stěny a snad i na vyzkoušení pár technických míst v cestě. Vzhledem k tomu jak všichni vypadáme po tomhle výletu, jsme rádi že stahujeme věci ke stanu a zkoušíme volně jen první dýlku, která nakonec bude docela solidní 8a.
Takže zatím přibližně 8+ A3 a těšíme se na další sezónu.
